KDYŽ UVIDÍŠ BUDDHU, ZABIJ HO! Včera jsem si přečetla tento koán a rty se mi na tváři zvlnily na celý den. To je milé.. znělo mi v hlavě při pociťování oné jednoty, kterou tato věta vnesla do mého odpoledne… A velmi mě překvapilo, že jsem v diskusi zaregisrovala nepochopení a dotazy na smysl koánu… Ano, i v této chvíli povystrčilo růžky Ego a jalo se nastalou situaci hodnotit svým mentorským přístupem. Ale ona jednota je jako závoj, který přikryl dnešní…
Bláznivá, ale milá a rošťácky přitažlivá zdála se myšlenka, že ačkoliv vstupuji do metra ve 14:53, budu tam, kde potřebuji v teoreticky možném, prakticky však téměř nereálném čase – v 15:15, tedy za 22 minut. Dobrá, zahrajem si s Vesmírem takovou hru! Půjdu si za svým bláznivým “snem” a také ho dosáhnu! Vesmír mi už pomůže:) A skutečně, začátek se zdál více než nadějný.. Přijdu na nástupiště a metro je tu! Nastoupím do soupravy a.. tu mám čas na chvilku…
Víte, kolik je potřeba zenových mnichů k výměně žárovky? Dva. Aby ji jeden vyměnil a druhý nevyměnil. Krásný den plný světla!
